Tahy štětcem jako útěk před reálným životem

Píše se rok 1864 a ve šlechtické rodině ve Francii se narodil chlapec, který dostal jméno Henri . Osud mu již od samého narození příliš nakloněn nebyl, jako malý hoch byl velice často nemocný, trpěl lámavostí kostí, časté zlomeniny se špatně zhojily, a to bylo i důvodem toho, že měl nohy jako chlapec a měřil pouhých jeden a půl metru. Jako by tohle vše nestačilo, trpěl také vadou řeči a nebyl ani nijak pohledný díky obličejovým vadám. Všechny tyto zdravotní komplikace a fyzické defekty měly zřejmě původ ve vzájemných sňatcích mezi členy rodiny.

Před posměchem okolí a svým ne příliš šťastným osudem našel útočiště v malování, kterému se věnoval více jak polovinu svého života. To, co mu bylo ubráno na fyzickém vzhledu, mu bylo vynahrazeno talentem, který dokázal plně uplatnit na plátně. Jeho díla čítají na tisíc děl, věnoval se také malování plakátů. Inspiraci hledal ve svém bohémském stylu života, byl častým návštěvníkem Montmartru, plného zábavných podniků a lehkých žen, múzami mu byly tanečnice. Jeho styl byl zařazován mezi impresionistický a postimpresionistický.
Malování se začal věnovat již jako malý chlapec. Později začal navštěvovat umělecké ateliéry a zábavní podniky v proslulé pařížské čtvrti Montmartr. Nebál se malovat realitu i věci ne příliš hezké, dával přednost přirozenému, nehranému výrazu. Své obdivovatele získal již za života, což se ne každému malíři podaří. Co se týká finanční stránky, nijak nestrádal, podporovala ho matka. Ve svých třiadvaceti letech začalo jeho pití alkoholu nabírat na obrátkách. Jeho obdivovatelem byl i samotný Pablo Picasso.

Dožil ve věku nedožitých třiceti sedmi let v léčebně, kam byl umístěn kvůli své závislosti na alkoholu, trpěl také pokročilým stádiem syfilidy a jeho tělesnou schránku postupně ničila paralýza.